Na cestě z Dobrudži (viz předešlý blog) jsem se stavěl na mysu Kaliakra. Kdysi to bývala pevnost se třemi branami. Dnes spíše turistická atrakce, nahoře je vojenský prostor, k vidění jsou vykopávky starého osídlení. Snad vás fotografie potěší. Koupání tam samozřejmě není. Teda… sjel jsem dolů po cestě ze skály, pár nadšenců tam bylo, i přístaviště lodí. Ale vše kamenité…. nikdo ve vodě. Chytat ryby je zakázáno. Proč tam lidí s karavany jezdí? Má to asi kouzlo.

A kde je ten poloostrov, pevnost a mys KALIAKRA? Tady…


Ještě k jedné legendě, která se k ostrovu váže z dob turecké nadvlády nad bulharským územím. Je to legenda 40 pannen.

Legenda o 40 pannách, které….

Nedá mi to, abych se s vámi (ne)podělil o tuto legendu. Přeji vám příjemné rozjímání:

Během osmanského vpádu se útočníkům podařilo dobýt pobřežní osady. Vše, na co narazili, vyplenili a rozkradli. Zajali 40 dívek. Vybrali si ty nejkrásnější, které potkali. Odvedli zajatky na vrchol mysu Kaliakra a zavřeli je do poslední jeskyně, přičemž u vchodu nechali stráž, která je měla hlídat. Čekali na příchod večera, aby rozdělali mohutné ohně a předali krásky nejvýznamnějším válečníkům jako odměnu za jejich statečnost. Dívky, shromážděné z různých vesnic, se navzájem neznaly, ale společný osud je sblížil jako sestry. Ani jedna z nich nechtěla být zneuctěna útočníky. Celý den hledaly způsob, jak se zachránit před osudem, který je čekal. Nejodvážnější z nich jim odhalila cestu, jak zachránit svou čest, když ukázala na okno a řekla: „Tam je spása, tam, moře nás přijme!“ Některé z dívek se vyděsily a začaly naříkat. Většina z nich se však vzchopila a utěšovala své společnice: „Pro nás už není života, raději zemřeme se ctí.“

PŘEVZATO ODSUD: История и легенди за нос Калиакра | Българска история

Příběh mi přijde bez konce. Takže jsem to slyšel ještě takto: NO A PAK SE TY PANNY PROPLETLY SVÝMI DLOUHÝMI COPY A SKOČILY SPOLEČNĚ DO MOŘE. U nás se podobná story vypráví o jeptišce. Byla ale sama a jestli měla cop není známo.

Já musím jen doplnit, že tam u toho sloupu byla keška, kterou jsem úspěšně nalezl, tak jsem udělal narychlo tu fotku. Jo, a Osmansko do EU fakt nepatří.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *